Tři králové na Drajborně aneb Drei Könige am Dreiborn
Studnice u Jívky, řečená Drajborna, je malá osada, která leží jižně pod Teplickými skalami a vrchem Čáp. Ze správního hlediska je začleněna pod obecní úřad v Jívce. První zmínka o obci je z roku 1542. Pojmenovaná byla podle tří silných pramenů studené vody v jejím okolí. Až do roku 1849 patřila Studnice k církevnímu panství Skály. Po zániku panství byla přičleněna k broumovskému okresu, od roku 1960 k trutnovskému. V současné době se jedná především o vzorně udržovanou osadu chalupářů.
Na hranici pozemku chalupy manželů Rejholdových, kterou koupili na Drajborně v roce 2012, stálo torzo pomníku v neobarokním slohu s iniciálami PET.VOLKE a letopočtem 1850. Už tehdy se noví majitelé začali zajímat o historii objektu. Při rekonstrukci chalupy a z dostupných písemností bylo zjištěno, že dům z roku 1833 vlastnila rodina Jaklových. Ta v roce 1850 nechala vytvořit a umístit pomník Tří králů v jeho blízkosti.
„Z vyprávění potomků původních majitelů domu, kteří nás osobně navštívili v roce 2014, vyplývá, že příběh rodiny končí na Drajborně v poválečném období. Potvrdili také původní název sousoší – Tři králové. Bohužel neexistuje žádný odborný písemný záznam o pomníku, pouze několik kuriózních a zajisté zcela „pravdivých“ historek. „Pobavila mě historka o opilém zaměstnanci JZD, který v místě pomníku havaroval, způsobil jeho pád a destrukci soch,“ připomíná jednu z nich nynější majitel domu.
Z iniciativy starosty Jívky – Vernéřovice došlo v roce 1996 ke vztyčení podstavce pomníku na nových základech. Sochy, stále těžce poničené, setrvávaly na různých místech Drajborny v naději, že budou později opraveny a zrestaurovány. Do září roku 2014 byly předběžně identifikovány místa pouze dvou soch, třetí byla získána na jaře roku 2015.
První socha – Kašpar - se nacházela u vlakové zastávky v obci Bohdašín zabetonována v pilíři zídky v zahradě drážního domku. Melichar byl nalezen v jedné chalupě, jejíž rodina dlouhá léta říkala soše Karel. „Bezhlavý král měl dočasnou, podomácky vyrobenou hlavu v mayské stylizaci, kterou nakonec akademický sochař Milan Vácha stylizaci opravil na keltskou,“ vrací se do nedávné minulosti Roman Rejhold. Třetí socha – Baltazar - byla dlouho nezvěstná a ještě na jaře roku 2015 se uvažovalo o vytvoření kopie. Problém byl však v dobové fotografii, kde byla socha v zákrytu a nebylo tedy možné kopii podle snímku vytvořit. Nakonec byla i třetí socha nalezena. Byla vsazená v hromadě betonu a přibetonovaná zády ke zdi. Chyběla ji tvář, z hlavy měla pouze korunu, nalezl se i fragment kolena jedné nohy. Socha byla prasklá a měla ulomenou ruku. V této souvislosti je nutné podotknout, že všichni „původní“ majitelé byli se záměrem rekonstrukce pomníku seznámeni a sochy k tomuto účelu ochotně poskytli.
Sochař Milan Vácha z Prahy 13. září roku 2014 navrhl svému příteli, malíři Karlu Štěpánkovi, který má na Drajborně chalupu, že by se restaurace soch ujal. Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar byly 21. června 2015 v různém stádiu poškození převezeny do Váchova ateliéru v Praze. Umělec se pustil do práce a výsledek jeho restaurátorského snažení jsou tři krásně zrestaurované sochy. Ukázalo se, že snaha o nalezení původních soch nebyla marná a nyní nezbývá než věřit, že znovuzrození Tři králové budou zdobit Drajbornu ještě další dlouhá léta.
A co říká tříkrálová legenda? Tři
králové či tři mudrci jsou biblické postavy, které se účastnily adorace nově
narozeného Spasitele, malého Ježíše v Betlémě. Tato scéna, Klanění tří
králů, patří mezi hojně zobrazované křesťanské náměty. Přestože je vyobrazována
nejčastěji, existují i scény z celého cyklu o třech králích,
v Byzanci rozšířeného až na 84 výjevů. Můžeme se tak setkat se zobrazením
Jízdy tří králů do Jeruzaléma, Tří králů před Herodem či Snu tří králů.
Podle legendy sledovali mudrci hvězdu, která je měla dovést ke králi Židů. V Jeruzalémě se setkali s králem Herodem, který se jich na jejich poslání podrobně vyptal a vyslal je pátrat po novém vladaři do Betléma. Opět vedeni hvězdou zde opravdu našli malého Mesiáše. Kult svatých Tří králů se v západní Evropě rozvíjel zejména poté, co byly u Milána roku 1164 objeveny jejich údajné kosterní ostatky, které byly Fridrichem Barbarossou převezeny do Kolína nad Rýnem, kde jsou v místním dómu uloženy dodnes.
Letopočet u písmen C+M+B znamená počátek roku, neboť v době před zavedením juliánského kalendáře začínal rok i 5. a 6. ledna a spojován byl se svátkem boha Aiona. Jde tedy o ohlas pohanského obřadu, který měl chránit dům před démony. Obecně šlo o obchůzku duchovního doprovázeného ministranty, často i kostelníkem, učitelem a žáky, která měla od třicetileté války stejnou podobu.
Ráno v den Tří králů, ještě před východem slunce, se mladé dívky omývaly sněhem, což prý zaručovalo bělostnou pleť. Pokud se někdo dokázal ponořit do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví. Napití svěcené tříkrálové vody chránilo podle lidové víry před nemocemi. Svátkem sv. Tří králů skončil cyklus vánočních svátků. Toho dne se obvykle odstrojoval vánoční stromeček, v některých krajích ho však nechávali spolu s betlémem až do Hromnic.
Hynek Šnajdar
Foto: Robert Vogl, Šárka Váchová, Roman Rejhold